Aktuální průzkum - matky a návrat do práce
Všichni rodiče vědí, jaké je to sladit zaměstnání a rodinu. I když si to muži neradi přiznávají, péče o rodinu spočívá stále ještě na ženách a bojíme se, že tomu nebude, ani v budoucnu jinak. Snaha uplatnit se více v zaměstnání, by mnohé z žen chtěly, ale realita očekávání, otevřená náruč zaměstnavatelů a vytvoření zázemí mužů v každé domácnosti, tomu neodpovídá. Stále na ženách zůstává primární zodpovědnost za rodinu a domácnost. Změny rolí a umožnění těchto změn, které by ženám, ale i mužům, umožnily slaďovat zaměstnání a rodinu, však nejsou podporovány ani ze strany státu, zaměstnavatelů. Nedostatek pochopení, úcty a zakořeněný stereotyp v mysli, ohledně ženské role, přináší ženám znevýhodnění na trhu práce. To vše je hmatatelné a všichni o tom vědí - zvýšená nezaměstnanost, obtížný přístup k vedoucím pozicím a nižší mzdové ohodnocení, než je u mužů.
Začneme státem, který připravuje právními rámci podmínky pro uplatnění žen po mateřské, rodičovské „dovolené“, je stát. Nikoho, možná vyjma několika jedinců v naší politice, nezajímá zájem žen a jejich potřebu se uplatnit i jinde, než v domácnosti. Všichni žijí v tradiční myšlence, kam žena patří a za co je zodpovědná – za rodinu, za zázemí,….. Otázkou je zda, délka rodičovské dovolené a minimální podpora péče o malé děti ze strany vytváření podmínek státu, je dlouhodobě udržitelná. V dnešní době přerušují ženy svoji pracovní kariéru na dlouhou dobu a zůstávají doma, ekonomicky závislé na svých partnerech. Přibližně 75 % žen zůstává doma s dítětem do 3 let věku. Více jak 30 % matek setrvává doma i po uplynutí maximální délky rodičovské dovolené. Přesto je historicky zakořeněno, že ženy v ČR pracují více, jak ženy v Evropě, tak podíl ekonomicky aktivních žen s malými dětmi je pravý opak, je jeden z nejnižších. Mezi ženami s dětmi ve věku do 5 let vykonává nějakou pracovní činnost (tím nemyslím směnu v domácnosti, což si některé nechtějí připustit, že je to práce), placenou činnost cca 30 % žen. Evropský průměr činí cca 60 %.
Každý den čteme o nedostatku zařízení péče o děti, to spolu s délkou rodičovské dovolené má výrazný vliv na úspěšný návrat českých žen na trh práce při jejich návratu. Přestože mezi matkami existuje například značný zájem o spolupráci se zaměstnavateli již v průběhu rodičovské dovolené, dle provedených šetření tuto možnost poskytuje pouze zhruba 15 % zaměstnavatelů (zpravidla některé státní organizace, úřady, mezinárodní firmy, nebo tam, kde jsou silná odborová hnutí). Z tohoto plyne, že podíl osob, které se v průběhu rodičovské dovolené věnují placené práci, na pravidelnější bázi, je velmi nízký.
Ve věci návratu po ukončení rodičovské dovolené, nám průzkumy ukazují, že zpět k původnímu zaměstnavateli nastupuje přibližně 50 % žen. Vliv na dané má zejména vzdělání, čím vyšší dosažené vzdělávání, tím roste šance na zaměstnání (k původnímu zaměstnateli se vrací cca 40 % žen se základním vzděláním, kdežto u žen s vysokoškolským vzděláním je to cca 80 %). Další důvody, proč ženy nenastoupily k původnímu zaměstnavateli, nebo zde vydržely pouze pár měsíců, označují ženy z průzkumu např. diskriminaci (zaměstnavatel jim dával zřetelně najevo nezájem o ně či jejich práci). Podle jiných průzkumů se s diskriminací z důvodu rodičovství setkává dokonce více než 50 % matek.
I když zákon ukládá zaměstnavatelům povinnost vyhovět žádostem zaměstnankyň/ců pečujících o dítě o zkrácení pracovní doby nebo její jinou úpravu, vyplývá z našich průzkumu, že vstřícnost v této oblasti je zatím také nízká. Průzkumy potvrzují značnou poptávku po flexibilních pracovních režimech a zhruba pětina žen spatřuje v nedostupnosti flexibilního úvazku (zejména zkrácené pracovní doby) zdroj největších obtíží po návratu z rodičovské dovolené.
Zkrácené úvazky se podílejí na celkové zaměstnanosti v minimální míře. V roce 2009 na ně pracovalo pouze 9 % žen a 3 % mužů, což zemi řadí v případě obou pohlaví hluboko pod evropský průměr. V EU pracovalo na zkrácený úvazek 30 % žen a 8 % mužů. V případě žen má nižší podíl zkrácených úvazků pouze Bulharsko (3 %), Slovensko (5 %) a Maďarsko (7 %), srovnatelná hodnota pak byla také v Litvě (10 %), Lotyšsku (10 %) a Řecku (10 %). Co se týče mužů, obdobný poměr zkrácených úvazků mají pouze v Bulharsku (2 %), na Slovensku (3 %) a v Řecku (3 %). Podíl žen pracujících na zkrácený úvazek je závislý na míře dosaženého vzdělání. Nejčastěji na tento typ úvazku pracují osoby se základním vzděláním (10 %) a vysokoškolačky (8 %). Relativně frekventovaný je pak v odvětvích, jako jsou zdravotnictví, obchod a služby, vzdělávání či výroba (až pětina případů). Nabídka roste s velikostí města.
Matky malých dětí jsou přirozeně jednou ze skupin, která využívá zkrácených úvazků nejčastěji. Dle provedených šetření využívá v posledních letech zkrácené úvazky 15-28 % z nich, přičemž tento podíl klesá s věkem dětí. Důvody nižšího podílu zkrácených úvazků v ČR ve srovnání s evropskými zeměmi však nelze přičítat pouze zaměstnavatelům. Část rozdílu je dána delší rodičovskou dovolenou, po kterou mohou rodiče trh práce zcela opustit. Ženy po přerušení pracovní aktivity nastupují zpět na plný úvazek také z důvodu ekonomické nutnosti.
Dalším flexibilním pracovním režimem je pružná pracovní doba, kdy si mohou sami zaměstnaní částečně určovat začátek a konec pracovní doby. Přestože je matkami vnímána jako preferovaná forma pracovního uspořádání, využívá ji pouze 22 % z nich. Obecně bývá umožněna především osobám s vyšším vzděláním (v 38 % takto pracují vysokoškolsky vzdělaní, ve 23 % lidé se středoškolským a v 18 % základním vzděláním). Vyhrazena bývá primárně vedoucím a odborným duševním pracovníkům/icím, což jsou bývá častěji muži.
Také spíše menšině a především vysokoškolsky vzdělaným zaměstnavatelé umožňují práci z domova. Ve věkové kategorii 25-49 let z domova obvykle pracuje 3 % mužů a 4 % žen, alespoň příležitostně pak 6 % mužů a 5 % žen. V nabídce tohoto režimu slaďování práce a rodiny se ČR pohybuje u jednotlivých skupin o 1-3 % pod evropským průměrem. Pro české matky je (po pružné a pevné pracovní době) práce z domova třetí nejžádanější variantou pracovního uspořádání, tento režim by upřednostňovalo až 15 % z nich.
Pro většinu českých žen obnáší mateřství nutnost opustit na relativně dlouhou dobu pracovní trh, v důsledku čehož čelí ztrátě kontaktu s oborem, zastarání kvalifikace a zhoršení postavení na trhu práce. Byť se jedná o problém, jenž si vyžaduje řešení na komplexní úrovni, zaměstnavatelé mohou matkám, na nichž v českém prostředí dosud spočívá dominantní podíl péče o děti, situaci usnadnit několika způsoby. Mimo odstranění diskriminačních praktik se jeví jako účinný nástroj rozšíření nabídky alternativních pracovních režimů. Přínosem pro zaměstnavatele je zvýšená motivovanost těchto zaměstnaných, která se pozitivně odráží v míře jejich pracovního nasazení. Mají-li však flexibilní režimy přispět k vyrovnanějšímu podílu placené práce a péče uvnitř partnerských soužití, důležité je neomezovat jejich nabídku pouze na ženy. Podmínkou rovnosti je pak také jejich rozšíření mimo úzkou skupinu privilegovaných pracovních pozic.